—- noch nicht verifiziert —-
Johann Christof Zahn, (*1682 – 4. července 1767), se oženil s Marií Elisabeth Palmitovou (Palmeovou?) z Prysku (Preschkau), (5. ledna 1691 – 30. července 1766). Jejich manželství trvalo 53 let. Roku 1763 oslavili zlatou svatbu. Za jejich života přišlo na svět 15 dětí, 79 vnoučat a 20 pravnoučat.
Johan Christof Zahn se svou ženou prožil život bohatý na události. Byli požehnáni mnoha potomky. Bydleli v prácheňském mlýně (Parchenmühle), jenž stál tam, kde se dnes nachází brusírna skla. Z obrazu vidíme, že šlo o prostorný dům, pod jehož střechou byl vedle mlýna na mouku (Mahlmühle) i obchod, počátek jednoho z nejvýznamnějších obchodů se sklem.
Johann Christof Zahn si bral k ruce své syny a poté, co se zapracovali, přesídlil do domu čp. 95 (strana 79) s hospodářstvím (Feldwirtschaft) v Kamenickém Šenově.
Šenov se mu zdál pro obchodování se sklem výhodnější, nemluvě o tom, oč blíže zde měl k odborníkům na zušlechťování skla – do Šenova se již tenkrát sjížděli kupci – a měl i lepší možnosti přepravy.
Jakkoli vkusně byl prácheňský mlýn umístěn v krajině, postrádal dostatek slunce, byl odstrčený a stál na vlhkém, studeném místě. Mlýn i obchod po odchodu Johanna Christofa Zahna dále provozovali Mühlseffeovi.
Třetí bratr Alois Zahn, „Mlynářovic Alois“, se odstěhoval do Amsterdamu a založil zde obchod se sklem, jenž zaměstnával nejen čím dál více jeho bratrů, ale též dalších českých sklářů, jelikož pod odborným vedením svého majitele nabýval amsterdamský obchod čím dál většího rozsahu a významu.
Na náměstí v Šenově nechal postavit kašnu (strana 196) a pomáhal při budování šenovského špitálu v Meistersdorfer Strasse. Jakožto nábožensky založený člověk věnoval na kruchtu (Orgelempore) šenovského kostela obraz sv. Aloise.
Náhrobek č. 1 je z pískovce. Velká plocha náhrobku pochází od velmi schopného kameníka, který tuto svého času opatřoval uměleckým zdobením rokokovými ornamenty, nápisy a figurami.
Středová část náhrobku, tvořená zmíněnými dvěma velkými deskami, obsahuje dvě plochy pro text v podobě reliéfních kartuší s rokokovým rámováním (Rokokokartuschen).
Pod plochou na západní straně je zobrazen ležící chlapec, opřený o levý loket, v ruce má slámku, z níž visí právě vyfouknutá bublina. U nohou má svícen s jednou svící, v půli zlomenou a dohasínající. Vedle jeho levé ruky stojí přesýpací hodiny a nad nimi je vytesán rodový znak.
Na východní straně je další reliéf s nataženým kostlivcem, zahaleným v rozevlátém rouše. Opírá se o pravý loket a v levé ruce svírá kosu.
U nohou mu sedí sova, u jeho hlavy je vytesán znak ve tvaru kola, nad kterým je kruh.
Výmalba, kterou musel pomník opakovaně absolvovat, byla pokaždé provedena jinak, a není již tudíž možné určit, kterou barvou byl náhrobek ošetřen původně a zda vůbec nějakou.
Nápisy zněly:
Na prostřední desce v horní části:
„Uzřete, jak se trouby rozezní a mrtví povstanou.“
Západní deska horní obruby:
„Ctihodný Johann Christoph Zahn, sklář a mlynář z Práchně, v Pánu zesnulý 4. září 1767, stár 85 let, 7 měsíců, 17 dnů.“
Východní deska v horní části:
„Ctihodná Maria Elisabeth Zahnová, rozená Palminová z Prysku, v Pánu zesnulá 30. září 1766, stára 74 let, 11 měsíců, 3 dny.“
Na západní desce středové části:
„Hleď, poutníče, zde leží pán,
jenž mnoho dobrého vykonal.
Za duše nešťastné hleděl vždy
večer i k ránu se pomodlit.
I ty můžeš Pána poprosit
Za jeho duši věčný klid.“
Nápis na horní ploše středové části:
„Choť svou má po své levici
po právu spočívající,
neboť ona vždy v míru žila,
a o rod svůj se zasloužila.
Nyní, na konci jejích dní,
Přej i jí věčný mír v nebesích.“
Nápis na podstavci zní:
„V poklidném svazku prožili společně 53 roky a 3 měsíce. V srpnu r. 1763 po 50 letech obnovili před knězem slib manželský. Dožili se 15 dětí, 79 vnuků a 20 pravnuků.“