Karl Pietsch (25. května 1823 – 28. května 1883), mistr rytec a odborný učitel. Jeho ženou byla Theresia Lorenzová.
Z manželství pocházejí tyto děti:
- Antonia (*22. prosince 1851), provdána za Josefa Johneho.
- Karl (*15. července 1853), zemřel ve Zwiebelu.
- Emilie (1854 – 1860).
- Marie (*20. srpna 1856), provdána za hostinského Heinricha Zinkeho.
- Hermann (29. listopadu 1857 – rok 1921). Malíř skla, oženil se s Marií Palmeovou.
- Josef (*8. července 1863), malíř skla, oženil se s Marií Klauseovou.
- Otto (*24. října 1868), rytec a odborný učitel, oženil se s Antonií Hackelovou.
- Franz (*27. června 1870), malíř skla, neoženil se.
- Anna (*22. února 1872), provdána za Josefa Klingera (+1915), malíře skla.
Jeho rodiči byli:
Ignaz Pietsch, výrobce svítidel z Oldřichova a Theresia Zahnová.
Jeho sourozenci byli:
- Wilhelm, kulič, oženil se s Theresií Wurmovou.
- Ignaz (6. května 1824 – 3. května 1886), oženil se poprvé s
- Marií Annou Christelovou, podruhé s Helenou Palmeovou (12. prosince 1838 – 21. prosince 1903), rozenou Weidlichovou.
- Josef, komisař, oženil se s Marií Vetterovou.
- Theresia, provdána za Johanna Waltera, kuliče.
- Eleonora, provdána za Johanna Pachera.
- Karolina, provdána poprvé za Augusta Gürtlera, podruhé za hostinského Franze Kittela.
Takový umělec, a tak malý náhrobní kámen! Žádné důkazy lásky, žádné květiny, stojí v koutě hřbitova zcela opuštěn. Jeho hrob býval ve středu hřbitova, po jehož uzavření byl náhrobek přenesen na své nynější místo.
Pomníkem na věčné časy mu budou jeho díla.
Karl Pietsch měl těžký život plný strádání. Byl to muž malého nebo středního vzrůstu, štíhlý, bezesporu i sebevědomý a jeho život sestával z velkého umění, jeho početné rodiny a lásky k přírodě. Odjakživa byl poněkud bázlivý a vzhledem ke svým poměrům musel šetřit.
O nedělích ovšem rád vyhledával dobrou společnost a potěšil se u sklenky piva a své dýmky.
Všichni jeho synové zdědili jeho umělecké sklony a byli šikovnými průkopníky našeho sklářství.
Roku 1863 si postavil domek č. 398 (strana 625), kde vytvořil všechna svá velká umělecká díla.
Svá největší, nepřekonatelná díla vytvořil pro firmu J & L Lobmeyer do Vídně, která na nich mohla hojně profitovat.
V roce 1871 odcestoval do New Yorku, aby tu navštívil svého syna. Zde rovněž zhotovil mnoho krásných rytin.
Roku 1880 za svou práci obdržel stříbrný záslužný kříž s korunou jako hmatatelné ocenění za svůj velký umělecký přínos.
Všechny jeho rytiny byly pečlivě leštěné, čemuž se mezi lidem říkávalo Pietscheovský stříbrný lesk.
Karl Pietsch byl nejlepším rytcem své doby a dost možná jej nikdo nepřekonal dodnes.
Pietsch čtyřikrát prodělal zápal plic. Při tom čtvrtém, 30. května 1883, zemřel a zanechal svou rodinu v nouzi.
Kéž tento veliký umělec poslouží za zářný příklad.
Žádné z jeho slavných děl, s výjimkou jedné velmi krásné mísy, jež je uložená v muzeu v Novém Boru, se již v naší zemi nenachází. Karl Pietsch si však pořizoval sádrové odlitky svých děl, z nichž některé se nacházejí ve sbírce skla Eliase Palmeho. Většinu těchto odlitků však při stěhování se z domu č. 298 jeho potomci zanechali na půdě a ty poté padly za oběť požáru v domě v roce 1927.
V jeho umění pokračoval zejména jeho syn Otto, jenž byl rovněž mimořádně dobrým rytcem.
Náhrobek č. 57 je malý a nenápadný, zhotoven v podobě renesančního obelisku s šedým nátěrem. Nápis vyrytý na lehce vystouplé pískovcové desce je bez nátěru. Je již značné zpustošený a zní:
„Zde odpočívá Carl Pietsch, odborný učitel z Kamenického Šenova.“[1] (zbytek již není čitelný).
Nad deskou, na lichoběžníkovité ploše s kartušovitým opracováním a zahloubenou plochou, se nacházela kulatá porcelánová deska s barevným fotografickým portrétem nebožtíka.
V horním dílu obelisku je z přední strany zahlouben kříž.
[1] Hier ruhet Carl Pietsch, Fachlehrer in Steinschönau. (Das Übrige nicht mehr leserlich)
H. Palme 1935, str. 620-624.
Překlad: Alena Smolíková.
