Emanuel Hesse byl jedním z průkopníků malovaného skla v Kamenickém Šenově. Byl synem obchodníka Antona Hesseho a Marie Anny rozené Vogelové (7. prosince 1780 – 15. ledna 1849).
Emanuel (12. prosince 1807 – 7. prosince 1865) se oženil s Theresií Zahnovou (22. září 1811 – 8. listopadu 1848) a bydlel v domě č. 12 v Rosengasse (strana 640), jenž dnes patří zednickému mistru Adolfu Richterovi.
Jeho jediný syn Theodor Anton odjel ještě coby učeň v obchodu do Cařihradu a domů se již nikdy nevrátil. Zemřel 25. února 1876 v Kolíně n. R.
Jelikož v Hesseho době si malíři museli barvy a podklad připravovat sami, bylo třeba jistých znalosti chemie, kterou Hesse výborně ovládal.
Ve své dílně zaměstnával většinou 10-14 pomocníků a několik učňů. Ve stálém provozu byly čtyři pece.
Již tenkrát bylo malířství skla velmi rozmanité a v dílně Emanuela Hesseho se pěstovaly a využívaly veškeré techniky a styly obvyklé v tomto oboru.
Pomocné síly, které jej předčily v dovednostech, přijal do své dílny a dlouhodobě zaměstnával.
Tím, že vyučil nejlepší malíře následujícího období – Ignaze Pietsche, Josefa Ahneho, Patznera, Antona Seidela staršího a další – kteří vyšli z jeho dílny jako velcí umělci, mimořádně podpořil a vůbec pozitivně ovlivnil domácí průmysl.
Emanuel Hesse dovedl vidět i příjemné stránky života. Založil ochotnický spolek a ve svém domě nechal zbudovat pódium, v němž byly použity dekorace z Akademie výtvarného umění v Praze. S výrobou kostýmů byly taktéž spojeny velké výdaje.
V domě čp. 12 pracoval také truhlář, jenž na Hesseho popud a s jeho podporou vyráběl mechanické betlémy.
Hesse, velký, statný muž, byl po Kamenickém Šenově všude vítán jako dobrý společník.
V roce 1856 s malováním skla zcela přestal a žil odříznut od světa. Zemřel v osamění 7. prosince 1865.
Jeho cenná sbírka starých sklenic, porcelánu, obrazů a jiných uměleckých děl, jimiž se tak rád obklopoval, se postupně poztrácela.
Náhrobek č. 59 z přírodního pískovce. Na poměrně vysokém hranolovitém podstavci se skosenou horní hranou je mezi dvěma osmibokými sloupky deska z šedého mramoru s hloubeným, vytesaným bezbarvým písmem.
Nad ní jsou mezi tři kulaté sloupky s gotickými hlavicemi zapuštěny dvě desky, taktéž z šedého mramoru.
Levá deska nese nápis:
„Theresia Hesseová rozená Zahnová (22. září 1811 – 9. listopadu 1849).“[1]
Na pravé desce stojí:
„Emanuel Hesse (12. prosince 1807 – 4. prosince 1865.“[2]
Na desce na podstavci je psáno:
„Maria Anna Hesseová rozená Vogelová (7. prosince 1780 – 15. ledna 1849).“[3]
K vrcholku se sbíhají dva lomené oblouky s trojlístky a dvěma pozlacenými růžicemi.
Na rozích a na každém z oblouků, i uprostřed, byla ozdoba v podobě fiál, s vyvýšenou, zakřivenou, trojbokou základnou, z nich se však žádná nedochovala.
Pod podstavcem s deskou se nachází železný držák na lucernu.
[1] Theresia Hesse geborene Zahn geb. des 22. Septembers 1911 gest. den 9. November 1849
[2] Emanuel Hesse, geb. am 12. Dezember 1807 gest. am 4. Dezember 1865
[3] Maria Anna Hesse geborene Vogl geb. den 7. Dezemb. 178é gest. den 15. Jänner 1849
H. Palme 1935, str. 113-115.
Překlad: Alena Smolíková.
